, Příběhy
Jsem šťastný, že se mi to (zatím) povedlo
Viktor
záliby: hudba, klavír
Začal jsem kouřit na vysoké škole ještě před listopadem 1989, jen tak, kouřili všichni kolem. Dalších patnáct let jsem udělal nejméně krabičku denně. Postupně mi kouření začalo vadit a omezovat mě.
Když se nám narodilo druhé dítě, přestal jsem poprvé. Narodilo se nám třetí a já to bohužel oslavil cigaretou. Zrovna jsem měl shon v práci a spadl jsem do toho znova. A zase to trvalo roky. Postupně se mi začal krátit dech, kašlal jsem, smrděl jsem. Cigareta byla první věc, na kterou jsem ráno pomyslel. Otrok cigaret.
Podruhé jsem přestal ve čtyřiceti v prosinci 2009. Pomohly mi vánoce, vůle, rodina a nikotinové žvýkačky. Vyžvýkal jsem jich kvanta, utratil jsem za ně víc, než bych zaplatil za cigarety, a spotřeboval jsem víc nikotinu než v cigaretách. Ale vydržel jsem! Nikoretky jsem přestal žvýkat v létě 2011, vlastně jsem musel odvykat i od nich, pomohly mi normální žvýkačky. Po těch deseti letech si výjimečně zapálím, ale nekouřím pravidelně.
Jsem šťastný, že se mi to (zatím) daří.
(Viktor)